Jak mě EFT naučilo znovu „cítit“ a uvědomovat si své pocity

Kdysi jsem bývala „tvrdá“ holka, co nikdy neplakala a co všechno zvládla. O svých pocitech jsem nepřemýšlela, nikdy si nekladla otázky „jak se cítím“ a nikdo se mě na to ani neptal. Důležité bylo, co za mnou zůstávalo, jestli jsem měla nějaké „výsledky“ a podle toho, jak na mě reagovalo okolí, jsem zhodnotila, že je se mnou vše v pořádku.

Navenek se všem zdálo, že všechno zvládám. Co se však dělo uvnitř mě, to nikdo netušil a popravdě jsem to nevěděla ani já sama. Jak už asi tušíte, došlo to tam, kam to často dojde a to k určitému typu zhroucení pod náporem nároků a zahlcenosti negativních emočních stavů. Tak jsem si jednoho dne sedla do křesla a zavřela oči. Pokusila jsem se ponořit sama do sebe. To byly moje začátky. Takto jsem začala na sobě pracovat.

Myšlení vs. vnímání

Když jsem tak seděla v křesle, v tichu, hlavou mi vířily  haldy myšlenek.  Myslet, to mě vždycky šlo.  To šlo úplně samo. Určitě to znáte. Jsme v tom v naší kultuře vychováni a vedeni celým systémem školství a výchovy.

Postupně jsem však podle návodu na meditace, přecházela na jiný psychický aparát a to vnímání. Je mezi tím rozdíl. Schválně si to zkuste. Myšlení se odehrává v hlavě. Přechod k vnímání je jako byste v sobě přepnuli knoflík. Vnímání vychází víc z těla. A tak jsem začala „vnímat“ a „uvědomovat“ si to „něco“ uvnitř.

Nejtěžší bylo přiznat si a připustit, že tam mám obrovské množství potlačené bolesti. Nevěděla jsem odkud a proč to tam je. Jenom jsem to začala vnímat.  A to byl velmi důležitý krok!

V okamžiku, když jsem se oddala vnímání té bolesti,  jsem začala vyťukávat dle schématu EFT. Ťukala jsem postupně několik kol. Někdy 10 minut někdy i půl hodiny. Neuměla jsem ani popsat jedním výrazem, co cítím. Často jsem jenom plně vnímala „ten pocit“ ve mně a prostě „ťukala“ na „ten pocit ve mně“. Někdy jsem to dovedla popsat jen metaforou „jako by mě něco drtilo srdce“ „jako bych byla pod těžkou dekou“ a jiné metafory.

Takto jsem si sedla několikrát do týdne. Bylo to obvykle v době po obědě, když mi usnulo dítě (v době mateřské dovolené) anebo večer, když děti usnuly.

Odvaha k prožívání

Postupně jsem měla víc odvahy vnímat tu bolest a tak jsem se jí začala víc a víc „oddávat“. Během toho, kdy jsem se  „oddávala“ té bolesti, jsem nepřestávala poklepávat –  EFT. To zajistilo, že se v mém těle začaly dít velké změny. EFT mi pomohlo s přijetím i prožitím té potlačené bolesti a jejím uvolněním z těla.

Nemohu již ani říct, jak často a kolikrát jsem to takto doma absolvovala.  Výsledkem bylo to, že jak jsem si víc dovolila „prožít“ tu potlačenou bolest, tak se mi začaly otevírat pozitivní emoce a já začala prožívat víc radosti a živosti. Otevřel se mi život, který jsem do té doby měla zastřený, stejně jako všechnu tu potlačenou emoční bolest.

Moje vnímavost a citlivost se začaly prohlubovat a já zjistila, že jsem v podstatě člověkem, který se dnes označuje jako HSP (High Senzitive Person) – vysoce citlivá osoba. Všechna ta „necitlivost“ a „tvrdost“ byla jen ochrana. Díky EFT jsem svoji citlivost přijala a dnes mohu pracovat a dělat práci psycholožky a terapeutky EFT.

Autor: Mgr. Martina Přichystalová

Miluji výpravy do lidské duše, objevování a uzdravování mentálních a emočních vzorců. Krůček po krůčku se tak navyšuje úroveň vědomí a množství dobra a lásky v každém člověku. Můj příběh si přečtěte zde >>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *